Jak dýchat se šnorchlem: správná technika pro začátečníky

Šnorchlování není jen o tom, jak se krásně plavete nad korálovými zahradami. Je to o tom, jak dýcháte. Pokud neumíte dýchat správně se šnorchlem, celá zkušenost se může změnit z klidného pohodlí v oceánu v napětí a strach. Mnoho lidí si koupí šnorchl, vyzkouší ho na pláži a hned ho vypustí - protože se cítí jako kdyby se dusili. Ale to není problém šnorchlu. Je to problém techniky.

Proč je dýchání se šnorchlem jiné než na sušině?

Když dýcháte na zemi, vzduch vstupuje přímo do plic. Se šnorchlem je to jinak. Vzduch musí projít trubicí, která je dlouhá 15 až 30 centimetrů. Tato trubice má objem - obvykle mezi 150 a 250 mililitry. To znamená, že při každém nádechu nejdřív naplníte tuhle trubici vzduchem, a až potom se vzduch dostane do plic. Při výdechu pak musíte vydechnout nejen vzduch z plic, ale i ten, co zůstal v trubici.

Tady je první chyba, kterou dělají začátečníci: dýchají jako na souši - rychle a povrchně. To způsobí, že se v trubici hromadí starý vzduch, který má málo kyslíku a moc oxidu uhličitého. A to vás dělá unavenými, závratnými a neklidnými. Správné dýchání se šnorchlem není o síle. Je to o klidu a rytmu.

Jak dýchat správně - krok za krokem

1. Ukažte si, jak to funguje na břehu. Nejdřív si sedněte na písek, držte šnorchl v ústech a dýchejte pomalu. Zkuste dýchání: 4 sekundy nádech, 4 sekundy výdech. Nezadržujte dech. Nechávejte vzduch volně proudit.
2. Nezatlačujte šnorchl do úst. Měl by být přirozeně přidržený jen rty. Pokud ho tlačíte zuby nebo čelistmi, začnete mít bolesti čelisti a zbytečně se napětí. Používejte jen lehký kontakt - jako když držíte prst na ruce.
3. Dýchávejte z břicha, ne z hrudi. Když dýcháte hluboce, břicho se vám zvedá, ne hrudník. To znamená, že používáte diaphragmu - hlavní sval pro dýchání. Když dýcháte z hrudi, dýcháte mělce a rychle. To vás unaví. Zkusíte to takto: položte si ruku na břicho. Při nádechu se ruka zvedne. Při výdechu klesne. Opakujte, dokud to nebudete cítit.
4. Nedělejte zbytečné výdechy. Někteří lidé vydechují silně a hlasitě, aby se zbavili vody v trubici. To je špatně. Vydechujte jen tak, jak potřebujete - pomalu a klidně. Pokud vás voda překvapí, nevydechujte silně. Prostě jen zatlačte jazykem na šnorchl a vydechněte mírně - voda se vypustí sama.
5. Nepoužívejte šnorchl jako dýchací trubici pro plavání rychle. Když plavete rychle, potřebujete více kyslíku. Ale šnorchl má omezený průtok. Pokud se snažíte plavat jako ryba, budete se dusit. Plavte pomalu, uvolněně. Více času = méně únavy.

Co dělat, když se vám do šnorchlu dostane voda?

To se stane každému. Dokonce i profesionálům. Nejhorší věc, kterou můžete udělat, je panika. Voda v šnorchlu není nebezpečná. Je to jen překážka.

Pokud se vám do šnorchlu dostane voda, nezakrývejte ho prstem. Nevydechujte jako závěs. Prostě:

1. Zastavte se. Zůstaňte klidně na hladině.
2. Zatlačte jazykem na šnorchl (jako když říkáte „t“).
3. Vydechněte jemně a trvale - ne silně, ne rychle. Voda se vypustí sama.
4. Při dalším nádechu už bude vzduch čistý.

Tento postup se nazývá „purge“ - vyprázdnění. Není to nijak složité. Stačí jedna jemná, dlouhá výdechová pohyba. Pokud vám to nejde, zkuste to na břehu s náplní vody. Vícekrát - až se to stane automatické.

Co vybavení vybrat, aby dýchání bylo jednodušší?

Není to jen o technice. Šnorchl může dýchání usnadnit nebo ztěžit. Tady jsou tři věci, které se opravdu počítají:

• Délka trubice: 15-20 cm je ideální. Delší než 25 cm zvyšuje odpor a ztěžuje dýchání.
• Průměr trubice: 15-18 mm. Užší trubice vyžadují větší úsilí. Širší může být příliš hlučná a nevyhodná pro plavání.
• Typ šnorchlu: Pokud jste začátečník, vyberte šnorchl s odpouštěcím ventilem (dry-top). Ten má malý klapkový mechanismus nahoře, který zablokuje vodu, když se potopíte. Není to nutnost, ale značně zjednodušuje život.

Nezapomeňte: šnorchl s kvalitním ústním kouskem je klíč. Měl by být z měkkého, elastického silikonu. Pokud je tvrdý nebo nevyhovuje tvaru úst, budete ho neustále upravovat - a to vás rozptyluje.

Co dělat, když vás šnorchlování unavuje?

Pokud se cítíte unaveně, závratně nebo máte pocit, že se dusíte - nejde o to, že jste slabí. Jde o to, že dýcháte špatně.

Zastavte se. Vezměte si chvíli na odpočinek. Vyndejte šnorchl z úst a dýchávejte normálně. Zkusíte to znovu, ale pomaleji. Vezměte si na paměť: šnorchlování není závod. Je to jako meditace na vodě. Čím klidnější jste, tím lépe dýcháte. Čím lépe dýcháte, tím déle zůstanete na hladině.

Nezapomeňte: vaše plicní kapacita se zlepšuje s praxí. První den se může zdát, že dýcháte jen 30 sekund. Druhý den - už minutu. Třetí den - dvě. To je normální. Nejde o to, kolikrát jste v tom byli. Jde o to, jak jste v tom klidní.

Nejčastější chyby a jak jim vyhnout

• Chyba 1: Dýcháte rychle a povrchně. Řešení: Počítejte nádechy: 1…2…3…4… nádech, 1…2…3…4… výdech. Vytvořte si rytmus.
• Chyba 2: Držíte šnorchl zuby. Řešení: Používejte jen rty. Představte si, že držíte kousek papíru mezi rty - nezatlačujte.
• Chyba 3: Dýcháte přes nos. Řešení: Šnorchl funguje jen přes ústa. Nos zůstává zavřený. Pokud vám to dělá problém, zkuste si na nos přilepit plastovou zátku (některé šnorchlovací masky to mají integrované).
• Chyba 4: Snažíte se plavat rychle. Řešení: Plavte jako když se plavete na zádech - klidně, s minimálním úsilím. Více vody = méně námahy.

Když to nejde - co dělat?

Někteří lidé mají problém s dýcháním se šnorchlem i po několika pokusech. To není znamení, že to pro ně není. Je to jen znamení, že potřebují jiný přístup.

Zkuste to takto:

1. Pojďte do bazénu, kde je voda jen po pasečky.
2. Lehněte si na hladinu, šnorchl v ústech.
3. Dýchávejte jen pomalu - 5 sekund nádech, 5 sekund výdech.
4. Neplavte. Jen se nechte unášet.
5. Po 10 minutách si odpočiňte. Zopakujte to zítra.

Nejde o to, aby jste se naučili šnorchlovat. Jde o to, aby jste se naučili dýchat pod vodou. A to je věc, kterou si tělo pamatuje. Jakmile se vám to podaří jednou - bude to vždycky.

Šnorchlování je o klidu - ne o síle

Největší překážka ve šnorchlování není voda. Není to vlna. Není to proud. Není to chyba vybavení. Je to vaše vlastní úzkost. Když se snažíte dýchat jako na souši, když se bojíte, že vás voda překvapí, když se snažíte „něco dokázat“ - šnorchl vás zklame.

Když se uvolníte - když přijmete, že dýchání pod vodou je jiné - všechno začne fungovat samo. Vzduch přijde. Voda odejde. A vy se začnete cítit jako ryba. Ne proto, že jste lepší. Protože jste klidnější.

Nejde o to, kolikrát jste šnorchlovali. Jde o to, kolikrát jste se nechali unášet.